Σύνδεση για να δείτε αυτό το τεκμήριο σε άλλες γλώσσες
De re aedificatoria libri X
Obsahem kodexu je pojednání "De re aedificatoria libri X" italského uměnovědce Leona Battisty Albertiho (1404 - 1472). Autor námi uvedeného spisu, Alberti, se znal s řadou umělců své doby, s Brunelleschim, Donatellem, Masacciem, psal tedy o výtvarném umění, ale i o matematice, literatuře a stavitelství. Neomezoval se na teorii, tvořil romány, skládal dramata, stavěl kostely a paláce. "Deset knih o…
Αυτό το τεκμήριο παρέχεται και διατηρείται από τον
Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc
.
Προβολή στον ιστότοπο του φορέα προέλευσης
(ανοίγει σε νέο παράθυρο)
Δημιουργός
Θέμα
- Medieval (European)
- reading culture
- Reading culture (medieval)
- Μεσαίωνας
- Reading culture
Ημερομηνία
- 1485-1490
- 1485/1490
Μέσο
- parchment
- Περγαμηνή
Δημιουργός
Θέμα
- Medieval (European)
- reading culture
- Reading culture (medieval)
- Μεσαίωνας
- Reading culture
Ημερομηνία
- 1485-1490
- 1485/1490
Μέσο
- parchment
- Περγαμηνή
Φορέας προέλευσης
- Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc
Συσσωρευτής
Δικαιώματα δικαιωμάτων για τα μέσα σε αυτό το τεκμήριο (εκτός αν ορίζεται διαφορετικά).
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
Ημερομηνία δημιουργίας
- 1485-1490
- 1485/1490
Μέρη
- Itálie, Florencie
Τρέχουσα τοποθεσία
- Olomouc
Προέλευση
- Pro další osudy rukopisu je důležitý znak, umístěný doprostřed spodního pásu titulní strany a obklopený poslední dvojicí okřídlených hošíků s rohy hojnosti v rukou, nad štítem přidržují korunu. Štít je očividně přemalován, původně se tam nacházel Matyášův čtvrcený znak, z něhož ještě prosvítají zbytky čtvrtiny arpádovské (pruhy), uherské (patriarší kříž na trojvrší) a české (lev), dalmatská čtvrtina spolu se středovým štítkem s havranem zanikla. Dnes je na jejich místě v červeném štítě černý vlk, vystupující ze zlatého trojvrší. Maďaři až donedávna předpokládali, že je to erb někoho z rodu Szapolyaiů-Zápolských, nejspíše uherského krále Jana (1487 - 1540) či jeho syna Jana Zikmunda (1540 - 1571), kteří měli znak takřka totožný, jenom vlk hleděl na opačnou stranu, heraldicky vpravo (z hlediska štítonoše), a byl doplněn symbolem hvězdy a půlměsíce. Rukopis pak měl do Olomouce dovézt administrátor zdejšího biskupství Jan Filipec (1431 - 1509), prostějovský rodák a biskup velkovaradínský, Matyášův diplomat.
- Čeští badatelé soudili, že znají přesnější odpověď: stejný znak užíval humanisticky laděný notář Jan Šlechta ze Všehrd (1466 - 1525), jenž hrál v letech 1490 - 1504 významnou úlohu v budínské kanceláři krále Vladislava Jagellonského. Král se mu za služby bohatě odměnil a nebylo důvodu, proč by mu nevěnoval i jeden svazek z knihovny, v níž prý jeho rádce často studoval.
- O knihovnu ostatně tenkrát už nebylo dobře postaráno a když přední český humanista a dvakrát marně zvolený olomoucký biskup Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic prosil Šlechtu o přímluvu u krále, aby mu věnoval Plutarchovy Životopisy, odůvodnil to tím, že se u něj bude mít kniha mnohem lépe než v Budíně, kde leží v prachu, špíně a žerou ji červi.
- Jan Šlechta ke svému rodu a erbu přijal mimo jiné i Augustina (1467 - 1513), syna olomouckého kožešníka Jiljího Käsenbrota. Spolu sloužili králi v Budíně, měli i společné literární záliby. Augustin také miloval knihy a sbíral starožitnosti. Vzhledem ke svým vysokým stykům si tedy mohl snadno náš rukopis opatřit. Roku 1511 odešel od dvora a vrátil se do Olomouce, kde byl už roku 1494 členem a o čtyři léta později proboštem kapituly. Jeho dům byl prý nádherně zařízen a knihovnu měl velecennou. V závěti ji odkázal kapitule, čímž se vysvětluje přítomnost kodexu v regálech zemského archivu, stejně tak jako přítomnost i jiných titulů, prošlých Augustinovýma rukama: CO.306 (Callimachus: Historia regis Vladislai), CO.360 (P. Statius: Thebais), BCO.110 (Lucumbratiunculae) a nakonec CO.513 (sborník děl G. Marzia a dalších italských humanistů).
- Ale poněvadž oba přátelé užívali totožná znamení, stále nic nedokazuje, že Augustin knihu opravdu vlastnil: po jeho smrti psal Šlechta olomouckému biskupu Stanislavu Thurzovi, jestli by mu nemohl vrátit knihy, jež si od něj Augustin půjčil. Biskup sice ochotně přislíbil, ale zrovna tento svazek mohl uniknout pozornosti. Naštěstí nezůstal utajen ještě jeden náznak: na foliích 34r a 67v jsou poznámky Augustinovou rukou. Patřila tedy kniha jemu - nepředpokládáme, že by čmáral do cizích knih.
- Další rukopis dříve Korvínův, nyní s Käsenbrotovým znakem, má Vatikánská knihovna, jsou to klasické Suetoniovy životopisy římských císařů De XII. caesaribus.
Αναγνωριστικό
- CO.330
- http://www.manuscriptorium.com/object/ZAOPO_CO_330______35MKUH2
Έκταση
- 22 cm x 35 cm
Μορφή
- codex
- Κώδικας
Γλώσσα
- lat
- lat
Είναι μέρος του
- Art of Reading in the Middle Ages: updated item
Αναφέρεται από
- Bibliotheca Corviniana 1490 - 1990. International Corvina Exhibition on the 500th Anniversary of the Death of King Matthias. Budapest. 1990. pagess. 160, obr. 73.
- Bistřický Jan. K otázce knihovny Augustina Olomouckého. Historická Olomouc. volume3. Olomouc. 1980. pagess. 12 - 14.
- Bistřický Jan. Knihovna Augustina Olomouckého-Käsenbrota. Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400 - 1550, sv. III. Olomoucko. Olomouc. 1999. pagess. 48 - 50.
- Domokos György. La corvina albertiana di Olomouc. Nuova Corvina. Rivista di italianistica. volumeNr. 20. Budapest. 2008. pagess. 117 - 121.
- Chadraba Rudolf. Humanistické motivy v olomouckém umění kolem r. 1500. Historická Olomouc. volume3. Olomouc. 1980. pagess. 73.
- Kalina Pavel. Pražský hrad za Bohuslava Hasištejnského. Básník a král. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic v zrcadle jagellonské doby. Praha. 2007. pagess. 37 - 39, č. 24.
- Matthias Corvinus und die Renaissance in Ungarn 1458 - 1541. Wien. 1982. pagess. 416 - 417.
- Matyás király és a Magyarországi Reneszánsz 1454 - 1541 [katalog výstavy]. s.l. 1983. pagess. 49.
- Mikó Árpád. Az olomouci Alberti-corvina - Augustinus Olomucensis könyve. Művészettörténeti értesitő. volumeNr. 34. 1985. pagess. 65 - 72.
- Wörster Peter. Humanismus in Olmütz. Landesbeschreibung, Stadtlob und Geschichtsschreibung in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts. Marburg. 1994. pagess. 63.
Χώρα
- Czech Republic
Όνομα συλλογής
Πρώτη φορά δημοσιεύτηκε στην Europeana
- 2022-06-15T20:53:43.070Z
Τελευταία ενημέρωση από τον φορέα προέλευσης
- 2022-06-15T20:53:43.070Z
Πίνακας περιεχομένων
- Multas et varias arces quae ad vitam bene et beate agendam faciant summa industria et diligentia conquisitas nobis maiores nostri tradidere